do bílé kůže monogram
a neptal se proč pláče.
Stála tak sama
u pěšiny v polích.
Myslel, že smí,
že dávno už umřela.
Vyryl jí do tváře monogram
a neviděl, že pláče.
Jako by nebyla.
(Orlice)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
Úvahy, eseje, poezie, pohádky, pověstí, povídky a ještě co mně napadne...
O mně
- Orlice
- Jsem už v důchodovém věku .Teď se věnuji svým rozmanitým koníčkům a rodině.Miluji ruční práce, folkloristiku a literaturu. Od mládí píši básně a chystám se napsat knihu pověstí o květinách .Sbírám pověsti a báje z regionu Hradecka.A mým nejnovějším koníčkem je pečení dortů. Odjakživa tíhnu ke všemu , co se nějak dotýká andělíčků a taky je vyrábím z příze, látky nebo šustí .Na vánoce ráda peču perníčky /kromě jiného/ a perníkové betlémky. Prostě se bavím a líbí se mi na světě. A kde mně ještě najdete ? Na:peprnik.estranky.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat