Zase padl jeden ,dva ,deset,sto...

Mám ráda předvánoční čas, protože mám ráda Vánoce, které pokládám za nejkrásnější svátky v roce. I když na některé Vánoce vzpomínám nerada. Jak taky, když mně 25.prosince zemřela moje milovaná babička Anna . Dlouho se mi vracel pořád stejný sen . Jdu na návštěvu do nemocnice za babičkou a když otevřu dveře jejího pokoje, je tam čistá postel , ale babička v ní není . Pořád vidím ty ruce spolupacientek, které na mou otázku , kde je babička, jen mávly nahoru k nebi . Byl to šok, který bych nikomu nepřála. Moje babička v noci z 24. na 25.prosince odešla. Po čase se bolest zmenšila a dnes už vzpomínám na babičku a její výborný bramborový salát, který jsem jako malá holka chodila ujídat ještě před večeří Štědrého dne.


Ale dnes jsem chtěla psát o nečem jiném . V tento předvánoční čas se zdobí města, městyse a vesnice a stalo se zvykem po roce 1989 , ozdobit náměstí či náves urostlým smrkem či jedlí . Kolik jich padne na tuto předvánoční výzdobu snad ani nelze spočítat . A to mně strašně zlobí . Za dvacet let, co takto stavíme stromy na náměstích a většinou na jedno místo , by na některých místech , kdyby se ovšem chtělo , mohly být už vzrostlé živé stromy, které stačilo v roce l989 zasadit. Každý rok strom o něco povyroste a za dvacet let by stály , alespoň na některých náměstích (tam , kde to jde) pěkné stromy. Nechápu , proč to už někdo zodpovědný neudělal. Vím, že se částečně kácejí stromy, které mají občané na svých pozemcích a překážejí , tak je nabídnou k výzdobě městu . Ale je tady pořád to ale...Každý rok je mi stromu, který staví moje město na náměstí, líto . A z duše se mi protiví slavnostní rozsvícení takového stromu s následným ohňostrojem , kdy to na náměstí bývá jak na střelnici .Tak u nás začíná Advent. A ten vlastně znamená něco zcela jiného , než to , co se zde každoročně odehrává . A tak si myslím , že ne ke každé tradici je třeba se vracet. Tradice rozsvícení vánočního stromu na náměstí by podle mého soudu mohla vypadat i jinak . Měli jsme se více vrátit ke kořenům a vrátit Adventu jeho prapůvodní rozměr. Tak , jak se staví vánoční strom v našem městě už 20 let, to je nejpohodlnější. A já si myslím , že i nejhorší.

Tahle každoroční podíváná není zkrátka můj šálek kávy.Kultura vypadá i jinak .

Recept na perníčky od Zdeny

650 g hladké mouky
250g práškového cukru
100g tekutého medu
50g tuku(Hera)
4vejce(může být o 1 bílek méně)
10g jedlé sody
2 polévkové lžíce mletého koření - anýz,badyán, skořice, nové koření, hřebíček, nebo perníkové koření ,ale bez kypřidla-ne kypřicí prášek do perníku!

Postup: Mouku a cukr přesát . Rozehřát tuk a přidat med na prohřátí. Přidat k mouce a cukru , přidat koření , sodu a vejce. Dobře propracovat těsto . Ale opravdu dobře, jinak by byly perníčky zvarhanělé . Zabalit do potravinářské folie a nechat v lednici alespoň 48 hodin zrát.
Nechávám i déle . Před pečením těsto vyndat z folie, nechat zahřát na pokojovou teplotu .Vyválíme placku asi 3 až 5 mm silnou a vykrajujeme perníčky.Troubu (elektrickou) rozehřejeme na 180 stupňů.Vykrájené perníčky pokládáme na pečící papír, nebo dobře vymaštěný a trošku hladkou mouku posypaný plech .Vložíme do trouby a dbáme na to, aby na plechu byly perníkové tvary zhruba stejných rozměrů, aby se perníčky pekly rovnoměrně. Necháme péct zuhruba 2 minuty na 180 stupních a pak stáhneme na 150stupňů . Pečeme maximálně 7 minut. Když se peče déle, jsou pak perníčky tvrdé . Ihned po vyjmutí z trouby potíráme perníčky dobře rozkvedlaným vejcem .Vyrovnáme je na rovnou plochu a necháme vychladnout.

Zdobíme až po zhruba dvou dnech , když se perníčky tzv.vydýchají .Na 1 bílek dvakrát prosátý moučkový cukr o váze 150 až200g. Ručně třeme do zhoustnutí . Poleva se musí táhnout. Zkouška: uděláme několik kapiček a když se neroztékají , je hotovo . Můžeme zdobit. Bílkovou polevu lze také barvit potravinářskými barvami , já barvím barvami gelovými . Nepatrně na párátku přidám do polevy a dobře promíchám.
Upozornění , které se může hodit: nejlépe se mi pracuje s papírovými kornoutky, které si stočím z papíru pergamenového .Vystřihnu rovnoramenný trojúhelník a složím kornoutek . Do kornoutku přidávám tak 2 lžičky polevy. Po vypotřebování vyhodím a beru nový . Polevu , kterou máte v misce , přikrejte vlhkou utěrkou, aby nevysychala a dobře se s ní pracovalo .


Přeji Vám úspěch .

Rýha dlaně

Ten třpyt
a hnízdo dlaně v něm
co otvírá se lásce.
Po kraji rýhy života
jde žít
a taky milovat.
Ten svit, co v očích máš
a pořád odvíjíš.
A tak lze rýhou dlaně jít
až do dna pravd,
kde už jen promíjíš.



Orlice(2000)

Letní

Od rána do noci
pletl si písně kos.
Pěšinkou v polích
šel jsi bos
k mým žíznivým rtům.



Orlice (2009)

Rodinný strom

Už žloutne listí, červená a hnědne. Je tu podzim . Svého času jsem napsala báseň o podzimu. Už listí žloutne, to podzim míchá z palety všech barev...Ano , podzim míchá všechny barvy a čmárá po listí. Nejkrásnější jsou stromy na podzim a na jaře. Mám ráda stromy. Zahrada bez stromů je třeba krásná , ale pustá . Nic neříká . Strom je oáza , kterou využívají ptáci , drobní živočichové , brouci ,motýli. Stromy jsou krásné , když lehký vánek ševelí listím , nebo když prší a po dešti stékají drobné kapky po listí nebo jehličí .V naší zahradě je rodinný strom . Je to hrušeň, kterou vysadili dědeček mého manžela a můj manžel . Tehdy manželovi bylo pět let. Ta hrušeň byla vysazena skoro na samý konec zahrady, aby měla prostor pro svou bohatou korunu . Nejedná se o nějakou vzácnou odrůdu , ale říká se jí "kačenka" . Hrušky dozrávají okolo svátku Anny , tedy kolem 26.července a jsou moc dobré . Hrušeň rostla a košatěla. Časem se jakoby rozestoupila a vytvořila kmen, který připomíná rozkročenou postavu . Silné , mohutné větve jsou každoročně obaleny množstvím hrušek a tak si pochutnáváme nejen my, naši známí , ale i ptáci , včely a vosy.Pod hrušní jsme sedávali v letních podvečerech v trávě, povídali si a vnímali ticho letních nocí. Krásně se tam daly pozorovat hvězdy , které probleskovaly mezi listovím . Když byly naše děti maličké , spávaly v dětském kočárku právě pod hrušní a já jsem si tam četla.To byly doby, které jsou už jen ve vzpomínkách . Pod tímto stromem spí své věčné sny všichni naši psi -Džefka (údajně malý vlčák, ale nakonec pouliční směs) a dobrmani Blek, Cid, Arny a Body. Je to náš rodinný strom . Když se přižene vítr, vichřice, bouře, je naší první věcí , podívat se, zda se nic nestalo naší hrušni .
Ten strom mně tak oslovil , že vždy, když přijdu na zahradu , dojdu až k ní , pohladím její rozeklaný kmen a podívám se vzhůru na korunu . A vzpomínám . Dokonce jsem o této hrušni napsala pohádku a uložila jsem si ji pro budoucí vnoučata. Krásné stromy mají své životy. Doufám , že naše hrušeň bude dlouho zdobit naší zahradu . Rozkročena na samém konci , přehlíží všechny stromy v sadu a vyniká svou mohutností . Čas od času shodí suchou větev a poskytuje útulek ptactvu a veverce . Užitečný a krásný strom, který žije již bezmála šedesát let a připomíná nám různé etapy života naší rodiny.

Jak nás Vyšší moc připravila o 15 000 Kč

Nevím jak Vy, ale já na Vyšší moc nevěřím . Jsem racionální člověk , který rád používá mozek a hlavně tzv. selský rozum . Ctím přírodní zákony a až na malé vyjímky, si s jejich pomocí dovedu vysvětlit všelijaké záhady.V roce 2009 v červnu se přes naše město přehnala vichřice.Vítr hučel, stromy se nakláněly, listy lítaly a prudce zapršelo . Po tomto řádění živlů, které netrvalo moc dlouho, se vše uklidnilo a vrátilo do starých kolejí . Druhý den , když jsem šla na nákup, potkala mně jedna známá a sdělila mně, že by nechtěla být poslem špatných zpráv, ale zeptala se , zda jsem byla dnes na hřbitově. Domnívala se, že náš rodinný hrob byl zle poničen tou lantrají , která se přes město přehnala. A opravdu . Žulový pomník byl skácen na žulové desce, která byla uražena v rozích a prasklá . Pomník naší rodiny, zhotovený v době 1.republiky, byl zničen . Ze vzdálenosti cca 30 metrů přiletěla silná lipová větev a udělala dílo zkázy . Škodu pečlivě zdokumentoval pracovník městského úřadu . Prý pro pojišťovnu, kde je město pojištěno . Jejich pojistka zodpovědnosti za škodu je však vystavěna zcela zvláštně. Půda památného Orebu je církevní, lípy jsou města (na ně se vztahuje pojistka) a pomníky jsou občanů . Pojišťovna provedla na místě šetření terénním pracovníkem a ten ujistil poškozené , že škodu pojišťovna uhradí .Dali jsme tedy pomník opravit a zaplacenou fakturu na víc než 15000 kč jsem osobně doručila na pobočku České pojišťovny .Ve 3 hodiny odpoledne ve čtvrtek .A považte, že v pátek v 10,30 jsem měla v poštovní schránce dopis ČP . Sdělení bylo v tom smyslu , že pojišťovna z pojistky městského úřadu nic neproplatí, protože bylo prokázáno , že se jednalo o vichřici a tudíž jsme si škodu nemohli způsobit sami. Jak mazané .To by nás "nenapadlo".Když se mi to všechno rozleželo v hlavě , řekla jsem si , že se zeptám přímo pana starosty, jak se město zachová k poškozeným občanům , kteří na té katastrofě také neměli žádnou zásluhu a přesto mají na svém majetku vysoké škody. A víte ,co jsem se dozvěděla od mého zastupitele? Doslova : situace byla způsobena tzv.Vyšší mocí a tudíž pro město se jedná o vyřízenou záležitost a rada se tím ani zabývat nebude.Na mou otázku , zda ani ze slušnosti by město nemělo, alespoň symbolickou částkou ,občany odškodnit, bylo mi řečeno , že Vyšší moc (terminus technikus) je Vyšší moc. A tak tedy občane, poraď si , jak umíš. My si myjeme ruce.
A mně od té doby v hlavě vrtá otázka: proč si město platí posudky dendrologa, který má pravidelně kontrolovat stav městské zeleně? Proč a hlavně na co má město uzavřenou pojistku na lípy na památném Orebě ? A tak jsem dospěla k názoru , že věřit na Vyšší moc se vyplatí . Někomu. Je to jako zaklínadlo , které se dá použít vlastně kdykoliv i proti občanům, které zastupitel zastupuje. Vyšší moc je holt Vyšší moc a s tím nic nenaděláte.