O přátelství

O přátelství bylo mnohé řečeno . Každý čověk si za svého života vybuduje alespoň jeden přátelský vztah . Když tak vzpomínám , mým životem prošlo několik dobrých přátel .V době, kdy jsem docházela na základní školu , byla to přátelství dětská. Na střední a vysoké škole zase studentská . A pak už přátelství životní , tak řečeno na celý život. Právě dnes vzpomínám se zármutkem na kamaráda, který přesně na den 2.2.2009 odešel navždy. Odešel nečekaně. Pro mně to byla rána z čistého nebe. Když jsem ho před Vánocemi 2009 potkala před lékárnou , chvíli jsme se bavili , postěžoval si , že ho trápí žaludek , ale očekával , že se situace změní k lepšímu. Rozhodně se nechystal zemřít. Na Silvestra se neozval , ani nereagoval na sms. Myslela jsem si, že má hodně práce a v únoru 2.2.2009 jsem mu telefonovala s takovou trochu podivnou předtuchou. Hovor spadl do schránky. Bylo mně to divné a celý den jsem o tom přemýšlela. Vždyť na Nový rok poprvé za naše dlouhé přátelství se neozval a nepopřál mně i celé mé rodině . Nějak se mi to nezdálo .

Za několik hodin jsem dostala zprávu , že Pavel zemřel . Můj dobrý kamarád . Kamarád v pravém slova smyslu. Nikdy nemluvil o tom, co jsem mu svěřila , nikdy nekomentoval mé počínání.Vždycky mně bral takovou , jaká jsem .Dokázal mně vyslechnout .Věděla jsem, že kdyby mně bylo nejhůř, můžu se k němu obrátit o pomoc. Během našeho kamarádství to mnohokrát i dokázal a pomohl .Taková přátelství jsou v životě každého člověka přínosem .

Jsem zarmoucená , že odešel , že jsem mu nestačila poděkovat za kamarádství a že jsem mu nemohla v jeho těžké chvíli pomoci . Dost často na něho vzpomínám a vidím ho před sebou .Veselého , trochu při těle, dobrosrdečného a čestného člověka. A před čtyřiceti lety , kdy naše kamarádství vzniklo , byl to kluk ,který byl zábavný a veselý . A mám ho spojeného ještě s jednou vzpomínkou. Když jsme jako omladina chodili na plesy a zábavy , Pavel vždy kolem půlnoci , když kapela začala hrát písničku Cikánský baron jsem já..., snad proto, že už měl v hlavě , vyskočil na stůl a zvesela notoval a tančil v rytmu téhle písně. Tak takový byl můj kamarád Pavel . Téhle vzpomínce by se se mnou zasmál , jako vždycky, když na to přišla řeč. Dnes už bohužel mohu na Pavla jen vzpomínat . A Pavle, vzpomínám dost často a vždycky v dobrém .