Mám velikou radost . Dostala jsem štěně jorkšírského teriéra. Je staré 9 týdnů a jmenuje se Sam. Je to velmi živý a šikovný pejsek . Nikdy bych nevěřila, že tak malý pes má v sobě tolik energie. Nikdy jsme neměli malého psa, vždycky jsme chovali dobrmany. Ale jak člověk stárne, zjišťuje, že tak velký pes, jako je dobrman , už není pro něho . Je velký , silný a potřebuje mnoho pohybu a pevnou ruku. Tak jsem toužila po malém psovi , abych ho mohla uzvednout třeba u veterinárního lékaře a taky, co bych zastírala,abych ho mohla pochovat a pomazlit.
S dobrmany bylo také mazlení , ale s tím uzvednutím to bylo už horší. Na naše dobrmany však vzpomínám často a ráda. Měli jsme celkem čtyři -první byl Blek , druhý Cid, třetí Arny a čtvrtý Body. Jsou už v psím nebi a já na ně nikdy nezapomenu .
Blek byl velký , statný a svéhlavý pes. Na cvičáku nesnášel ovčáky, to přetrhl vodítko , když je viděl. A pak také neměl rád slepice . Náš domáci chov i s kohoutem vyhubil poměrně rychle, přes všechna opatření , která jsme učinili . A pak si občas zaběhl pro slepici k sousedům .
Cid byl také velký pes. Měl dobrou povahu , měl rád děti . Nesnášel ježky a kočky.
Arny byl snad náš nejvyrovnanější pes. Nikdy neublížil , zamiloval si našeho staršího syna a velmi na něm lpěl . Strašně rád sklízel jablka. Jak začala padat, začal nosit v tlamě třeba 3 kusy najednou a nosil nám je přímo do pokoje. A pak taky nosil do baráku sousedovy slepice. Málokterá přežila.Tento pes se dožil vysokého věku . Zemřel skoro v 15 letech . Jeden rok se 22.prosince vykoupal v Orlici , když s ním šel syn na procházku. Tenkrát mrzlo , ale on neměl ani rýmu. Ten se tak strašně rád koupal .
Poslední v řadě byl Body. To nebyl tak mohutný pes, jako jeho předchůdci , ale byl to povídálek . Pořád vyprávěl , hlavně když se vařilo maso a musel čekat , až vychladne. Dost často se s Arnym pral , protože nad ním chtěl pořád zvítězit. Ale jinak byli kamarádi .Tenhle Body si oblíbil přítelkyni našeho staršího syna a jak jinak ...Nechal se rozmazlovat a jak rád!
Dnes s námi žije ještě jeden pes, jmenuje se Bad a je to nalezenec. Stal se naším miláčkem , protože má výbornou povahu , je přátelský k nám i našim přátelům . Za svého pána si ale vybral našeho mladšího syna a s ním si život užívá . My pro něho existujeme jen do té doby, než se syn vrátí domů. Pak už je jen u něho . Poslouchá ho na slovo a udělá , co mu řekne.
No a teď musí snášet toho malého jorkšírka, který , protože je štěnětem , myslí si , že může všechno a tak na něho , který je snad 50x větší než on , neustále doráží . Ale Bad to zvládá s nadhledem .
Tak mám malého jorkšírka a jsem z něj úplně nadšená . Každý den obdivuji , co se naučil , jak je nebojácný a milý. Můj zhmotnělý maličký sen Sam .
Když tak o našich psech přemýšlím , myslím , že o jejich životě napíšu knížku pro vnoučata, aby věděla, jak je to krásný život se psem , jak člověka obohatí . Ano , určitě sepíšu jejich příhody , lotroviny a náš život s nimi.
S dobrmany bylo také mazlení , ale s tím uzvednutím to bylo už horší. Na naše dobrmany však vzpomínám často a ráda. Měli jsme celkem čtyři -první byl Blek , druhý Cid, třetí Arny a čtvrtý Body. Jsou už v psím nebi a já na ně nikdy nezapomenu .
Blek byl velký , statný a svéhlavý pes. Na cvičáku nesnášel ovčáky, to přetrhl vodítko , když je viděl. A pak také neměl rád slepice . Náš domáci chov i s kohoutem vyhubil poměrně rychle, přes všechna opatření , která jsme učinili . A pak si občas zaběhl pro slepici k sousedům .
Cid byl také velký pes. Měl dobrou povahu , měl rád děti . Nesnášel ježky a kočky.
Arny byl snad náš nejvyrovnanější pes. Nikdy neublížil , zamiloval si našeho staršího syna a velmi na něm lpěl . Strašně rád sklízel jablka. Jak začala padat, začal nosit v tlamě třeba 3 kusy najednou a nosil nám je přímo do pokoje. A pak taky nosil do baráku sousedovy slepice. Málokterá přežila.Tento pes se dožil vysokého věku . Zemřel skoro v 15 letech . Jeden rok se 22.prosince vykoupal v Orlici , když s ním šel syn na procházku. Tenkrát mrzlo , ale on neměl ani rýmu. Ten se tak strašně rád koupal .
Poslední v řadě byl Body. To nebyl tak mohutný pes, jako jeho předchůdci , ale byl to povídálek . Pořád vyprávěl , hlavně když se vařilo maso a musel čekat , až vychladne. Dost často se s Arnym pral , protože nad ním chtěl pořád zvítězit. Ale jinak byli kamarádi .Tenhle Body si oblíbil přítelkyni našeho staršího syna a jak jinak ...Nechal se rozmazlovat a jak rád!
Dnes s námi žije ještě jeden pes, jmenuje se Bad a je to nalezenec. Stal se naším miláčkem , protože má výbornou povahu , je přátelský k nám i našim přátelům . Za svého pána si ale vybral našeho mladšího syna a s ním si život užívá . My pro něho existujeme jen do té doby, než se syn vrátí domů. Pak už je jen u něho . Poslouchá ho na slovo a udělá , co mu řekne.
No a teď musí snášet toho malého jorkšírka, který , protože je štěnětem , myslí si , že může všechno a tak na něho , který je snad 50x větší než on , neustále doráží . Ale Bad to zvládá s nadhledem .
Tak mám malého jorkšírka a jsem z něj úplně nadšená . Každý den obdivuji , co se naučil , jak je nebojácný a milý. Můj zhmotnělý maličký sen Sam .
Když tak o našich psech přemýšlím , myslím , že o jejich životě napíšu knížku pro vnoučata, aby věděla, jak je to krásný život se psem , jak člověka obohatí . Ano , určitě sepíšu jejich příhody , lotroviny a náš život s nimi.
Žádné komentáře:
Okomentovat