Na jaře

Pořád stejně kvetou jabloně
a louka zavoněla k nám,
kytičkou žlutou,
jednou z těch ,
co jarem voní po ránech.


Nejprudčej jaro chodí k nám.
To nevynechá žádnou z cest,
prožene vítr ve vlasech
a slunci nechá zlatit rám.



Rozvlní stromy s večerem,
milencům ruce proplétá
a pořád stejně,
každý rok
spojuje jeho a můj krok
až do léta.

Orlice(2010)

Jaro

Ta doba líbezná
když kvetl šeřík v stráni
a kolem lesů opar šel.
Věčně jaro zas se vrací,
potichu přešlapuje u mezí
a hraje hru o zeleň.

Ta doba líbezná,
když dívčí vlasy
vítr zaplétá.
Do krásy roste jaro
dál,
až do léta.

Orlice(2010)

Země na jaře

Prochladlá tíhou,
vzdutá stesky,
vdechuje teplo
a otvírá se
pro radost jen
ze zelené trávy.

Je jako dívka.
Obléká si kaluže,
pak je zas stírá,
už je nechce
a voní touhou po jaře.



Orlice(2010)

Líska

Je jako mírné vábení
větvička lísky ve váze.
Prostírá lístky bujaře
a těžce voní po jaře.


(Orlice 2009)

Rýha dlaně

Ten třpyt
a hnízdo dlaně v něm
co otvírá se lásce.
Po kraji rýhy života
jde žít
a taky milovat.
Ten svit, co v očích máš
a pořád odvíjíš.
A tak lze rýhou dlaně jít
až do dna pravd,
kde už jen promíjíš.



Orlice(2000)

Letní

Od rána do noci
pletl si písně kos.
Pěšinkou v polích
šel jsi bos
k mým žíznivým rtům.



Orlice (2009)

Slova

Ta vyznání
tvá ústa opustí
a nikdy se nevrátí zpět.
Jak křídla motýlí
se ke mně nachýlí.
Jak vánek hřejivý
si s láskou pohrává
tvá představa,tvůj sen.
Já,dychtivá,tvář nabízím
tvým rtům
a pod víčky si ukládám
sny k snům.




Orlice(2008)

Zpozdilá

Už dávno nekvetla tu růže
a teď ta zpozdilá
má hlavu k prasknutí,
jako by chtěla chytit léto.
Mámivá vůní
nechá ti v dlani
krůpěje krve,
pozdravy z trní.


Orlice (2005)

Podzimní

Tam na nábřeží
včera křičel racek
do jitra hrstku pozdravů,
co rozechvěly zábradlí
a letěly snad s ním .

To ráno odvíjel se den
do ještě čerstvých kaluží
a slunce stíralo si slzy
v zrcadle rozevlátých pavučin.

A já se, přes větve
obarvené vášněmi
a měkký opar řeky,
poprvé podívala
na podzim. Orlice(2008)

Růže

Jediná stará růže
co s jarem vykvést může,
když prodere se k slunci
zahradou plnou plev,
nabídne světu rudý květ.
Kapky rosy
stékají jako slzy,

tu růži mrzí,
že je tak stará,samotná
a že už brzy
jen trny zbudou na ní
a jediný její květ
rozpadne se na drobné plátky
a její krása
uvadne.

Poznání

Zpívám si o láskách
a šedě snít se daří.
Jen tulákům
co v stáří
jsou mladí
jako první den,
se nikdo nesměje.




Orlice(2009)

Podzimní

Před bláznivým ránem
denně hlavu skláním,
zatím co nabírá
z palety všech barev
a čmárá do listí .
Stromy svléká
a kytky ukládá
do rezaté už trávy
a dívkám do vlasů,
aby se rozvoněly podzimem.


( Orlice 2001)

Podzim

Listí už žloutne.
To podzim míchá
pro každý den
kus barvy duh,
co slunci sebral
a nesmělým už svítáním.
Už listí žloutne
a v parcích
zesmutněly lavičky.
Ta naše stará,
dávno známá,
má slzy pod víčky,
že nepřišlas.


(Orlice 1980)

Samota

Jsem mezi lidmi často sama.
Naslouchám tepu vlastních žil .
Děsí mně kroky,
ztichlý park,
večerní vzdechy,
stíny z ulice.
I ty své čisté štěstí
utápíš na lžičce.
Jsem mezi lidmi často sama,
když vzdychá dlažba měst,
že přešly po ní tisíce
l h o s t e j n ý ch.


(Orlice 1985)

O snu

Nechoď mně probouzet,
to jenom blázen bývá sám.
Já modrou dálku prožívám
a v ní se loďka houpá,
když sen mně unáší.

Nechoď mně probouzet,
před ránem nejsem sama.
Když láska ze sta tváří
se pod víčky mi houpe,
tak snem se kolébám.


(Orlice2007)

Sen

Všeptám si do dlaní
z pár kapek svítání
od léta do zimy sen,
o tom, jak večer zní
zvlněné obilí,
o tom, jak s půlnocí
plíží se den.

Zapředu do dlaní
tvá sladká líbání,
umotám pod víčky sen,
o tom, jak láska jde
dolíčkem poznání,
o tom, že život je
s e n .

(Orlice2008)

Břízka

Někdo jí vyryl
do bílé kůže monogram
a neptal se proč pláče.
Stála tak sama
u pěšiny v polích.
Myslel, že smí,
že dávno už umřela.
Vyryl jí do tváře monogram
a neviděl, že pláče.
Jako by nebyla.


(Orlice)